Poprvé to zaznívalo již nedlouho po listopadu 1989. Sotva bylo jisté, že lidé z hrůzy z kapitalismu neotočí kormidlo dějin zpět, začalo se proslýchat, že by si lidé měli šetřit na stáří. Že důchody jednou nebudou k životu stačit a kdo ví, zda jednou vůbec budou.

   Bylo to dobře míněno, bylo to rozumné. Ale přesto jsme v dnešní době svědky toho, jak to bylo neúčinné. Lidé, kteří dnes odcházejí do penze, byli v dobách, kdy se začalo v tomto ohledu vážně varovat, v nejlepších letech produktivního věku, ovšem dnes náhle zjišťují, že jim důchod k životu nestačí. Že je pro ně draho a oni leckdy nemají z čeho žít. Vesměs proto, že nemají takové úspory, jimiž by nedostatečné příjmy ze státního systému dorovnávali na únosnou mez.

   Populističtí politici dneška se to snaží ještě na (státní) dluh nějak řešit, ještě pořád přilepšují stávajícím penzistům, a to i nad rámec stanovený zákony a nad možnosti státního rozpočtu. Ovšem opět upozorňují – alespoň tedy ti rozumní z jejich řad – že si lidé mají šetřit, protože v důchodu v budoucnu ze státních almužen nevyžijí. A lidé na to zjevně „kašlou“. Zjevně se většina z nás domnívá, že když se nevyplnila varování stran důchodců dnešních, zvládne se to i v jejich případě v budoucnu.

   Lidé na to kašlou. I když kdo ví, zda na rozumná slova politiků jenom svévolně nedbají. Protože je vlastně pravdou nejen to, že je šílencem ten, kdo si na důchod nešetří, ale paradoxně je za hlupáka i ten, kdo šetří.

   Protože:

1)      Kdo si dnes šetří peníze a ukládá je na běžný účet, přichází o jejich hodnotu formou inflace.

2)      Kdo si ukládá peníze na spořicí účet, je na tom o něco lépe, díky zanedbatelným úrokům ale i zde tratí.

3)      Kdo investuje, ví už dopředu z varování politiků a ekonomů, že riskuje. Tu více a tu méně, ale riskuje. V krátkodobém horizontu se prý totiž na investicích nevydělá a v dlouhodobém může člověk sice získat, ale i vše pozbýt. A zůstat s holou řití. A nikdo z prosťáčků neví, která akcie či fond bude nahoře za deset, dvacet či ještě více let.

4)      Investice do nemovitostí by se vyplatit mohla, ale také nemusela, a kdo z lidí má na to, aby si kupoval do rezervy domy, továrny, pole a podobně, že?

5)      S investicemi do drahých kovů je to vlastně podobné.

   A když člověk srovná, co zbylo z ušetřených peněz těch, kdo svědomitě začali spořit už před nějakými pětadvaceti lety, je skeptický. Logicky. Spočítejte si, co dnes pořídíte za tytéž peníze ve srovnání s tehdejškem! Co jste si koupili za stokorunu třeba před pětadvaceti lety a co dnes. Tristní zjištění, že?

   A tak se sice děsím hlouposti těch, kdo si na důchod nešetří, ale současně je i chápu. I když tak budou činit, skončí většina z nich pravděpodobně v bídě.