Soukromničení může být samozřejmě skvělá věc. Ten, kdo se do něj pustí, může díky své píli a schopnostem excelovat, může dosahovat klidně i náramně vysokých zisků, a tudíž si žít i na hodně vysoké noze. Může tomu tak být, jenže nejednou nemusí. Protože spolu s nadějí na to, že se zde podaří dosáhnout vysokých zisků, tu nad každým visí jako Damoklův meč i hrozba, že se něco pokazí a takové živobytí vynášet přestane. A jakmile k něčemu takovému dojde, je soukromé podnikání pro změnu něčím, co svého provozovatele nejen netěší, ale klidně i vysloveně deptá.

Asi si to dokážete představit. Asi tušíte, jak se asi má ten, kdo se snaží třeba i dnem i nocí, a přesto nemá prostředky, jimiž by udržoval svůj podnik v chodu a současně mu zbylo i na výdaje, které souvisí s jeho vlastním životem.

Když pak podnikání přestane vynášet, je třeba to co nejrychleji a nejefektivněji vyřešit, je třeba najít způsob, jak z toho ven. Protože podnikat bez zisků nebo dokonce se ztrátou dlouhodobě nelze. A když tak není kde peníze brát, musí si je podobný podnikatel půjčovat. Aby takto získané prostředky investoval do své firmy, aby ji tímto spasil a pozvedl a zajistil si tak lepší budoucnost.

Když si ale chce někdo takový peníze půjčit, nejednou narazí na nepochopení a odmítání. Leckde, zejména v bankách, tohoto důkladně prověří a pak nejednou odmítnou s tím, že nesplňuje požadavky, jež se tu na budoucí dlužníky kladou. A není divu, že se to tak vyvíjí, protože banky obvykle žádají prokázání vysokých příjmů, dobrých daňových přiznání a čistých registrů dlužníků, a právě s tím si podnikatel v tísni poradit nedokáže.

A proto se volbou někoho takového stává často hypotéka bez registru, u níž po zájemcích o ni nic nesplnitelného nepožadují. Jakmile má podnikatel nemovitost, kterou by se mohl zaručit za splacení půjčených peněz, jakmile má aspoň nějaké příjmy, vyhoví se mu tu. A to za podmínek, jimž se nejednou nedá vůbec odolat.