Říká se, že lidé v kočce nacházejí velkého kamaráda jen tehdy, pokud si je ona sama vybere. Naráží tím na velkou kočičí nezávislost a nemožnost si ji úplně ochočit. Kočka bude prostě pořád svá a zotročit se nenechala po staletí, ať už ji lidé zatracovali nebo ji zbožňovali. Proto chceme-li s kočkou dobře vycházet nebo dokonce docílit toho, aby nás milovala, musíme jí především rozumět. Potom nám vše bude stonásobně vracet a dokonce nám pomůže lépe snášet naše zdravotní problémy .

KOČKA NENÍ PES
Psi a kočky vlastně spolu tak trochu o největší přízeň u lidí stále soupeří. Počet psů v domácnostech stále ještě převyšuje počet koček. Ale kočky začínají být stejně oblíbené, neboť dokáží být také věrným společníkem a přitom si stále zachovávat svoji svobodu. Chybou však je, že mnoho lidí má tendenci stavět se k nim podobně jako ke psům.
Chceme-li kočce porozumět, musíme si především uvědomit, že její projevy jsou naprosto odlišné od chování psa. Proto nejčastější příčinou nedorozumění bývá, že si člověk špatně vysvětlí co mu chce kočka sdělit, ona se začne bránit a svého člověka poškrábe či pokouše.

Sledujte pozorně svoji kočku, držení jejího těla, uší, vousků i ocásku a naučte se v těchto jejích signálech dobře číst! Jen tak si vytvoříte dokonalé pouto a přátelství mezi vámi bude dokonalé. Neustále si připomínejte, že kočka není pes, a tak švihá-li ocasem, není to proto, že by projevovala radost, ale naopak je rozčilená a něco jí vadí: třeba už nechce dál hladit. Naopak zájem vyjadřuje jemným pohybováním špičku ocásku a radost jeho vztyčením kolmo vzhůru. I předení je třeba rozlišovat, protože sice většinou znamená spokojenost, ale přechází-li do mručivého tónu, může to signalizovat i projev bolesti. A pozor – lehce zdvižená tlapka nenaznačuje přátelské psí pac, nýbrž vážné varování!