Možná znáte ve svém okolí nějaký „nesourodý pár“, kdy si drobný a hubený muž za svou vyvolenou zvolí ženu kyprých tvarů anebo s většími rozměry hrudníku. Tento jev není rozhodně ojedinělý a stává se poměrně často. Proč si někteří muži vybírají takové partnerky za svůj ideál, a neosloví je manekýny z mola módních přehlídek? Na tuto otázku se pokusili odpovědět vědci z westminsterské univerzity.

Již řadu let se vědečtí experti domnívají, že muži drobného vzezření instinktivně sáhnou po silnějších partnerkách z důvodu přežití. Jedná se o přirozený evoluční jev, který jen prokazuje, že pro člověka byl již odjakživa podstatným ukazatelem zdroj potravy a sexu. Vyhublí jedinci tedy oslovují silnější ženy, protože jsou si vědomi, že mají přístup k potravnímu zdroji. Platilo to tak po staletí a tento fenomén máme v genech zakotvený i dnes, kdy ve většině domácností praskají chladničky ve švech a lidé zpravidla hlady nestrádají.
Přesto se vědecký tým rozhodl uskutečnit zajímavý pokus. Podrobilo se mu přibližně sto dvacet mužů, kteří měli hodnotit ženy na fotografiích s různými tělesnými proporcemi. Polovina z nich provedla test ihned po vydatném a chutném obědu, druhá polovina měla za úkol přijít k testu vyhladovělá, poslední sousto snědené před šesti hodinami. Výsledky byly neuvěřitelné, takřka všichni hladoví dobrovolníci upřednostnili dívky při těle.

Hormon oxytocin

Není to však příliš jednoduché, protože mužské touhy ovlivňuje řada dalších faktorů, např. hormon oxytocin. Ten vzniká v průběhu sexuálního aktu, ale zároveň potlačuje chuť k jídlu. Ve finále to pak funguje tak, že pro hladové partnery je přitažlivější žena kypřejší, zatímco nasycený muž pak za ideální partnerku volí naopak dívku velmi štíhlou. To se projevilo i v dějinách lidstva, v době hospodářské konjunktury a dostatku surovin se propagovaly štíhlé gazely a naopak v době „utahování opasků“ si muži za své protějšky volili spíše ženy s větším objemem tělesného tuku.